POČÁTEK
Již od starých časů byla potřeba sdělovat si zprávy pomocí psaných dopisů a proto Ferdinand I. Habsburský v roce 1527 nechal zavést pravidelné neboli řádné (Ordinari) poštovní spojení, jehož jediným úkolem bylo zajistit vzájemnou přepravu panovnických dopisů a úřední korespondence obou komor. V Praze byl založen úřad poštmistra a na zemské silnici mezi Vídní a Prahou, která se stala první poštovní tratí na našem území, vznikly první poštovní stanice, určené pro výměnu koní poštovních jízdních poslů – kurýrů. Byly na trati rozloženy přibližně po 2–3 geografických mílích (1 míle – cca 7,42 km), které měli poštovní kurýři ujet na jednom koni zhruba za 2–3 hodiny a pak si zde vyměnit unaveného koně za odpočinutého.
V náročnějších terénech se zřizovaly blíže u sebe, a to způsobilo, že se nacházely i ve zcela malých a jinak bezvýznamných vesnicích. Na druhou stranu bylo výhodou, že v nich mohla poštovní správa snáze získat příslušné budovy, pozemky a dostatek píce pro poštovní koní. Svou roli sehrála i skutečnost, že se větší hrazená místa bránila tomu, aby se královská pošta usídlila za jejich branami. Poštovní personál totiž podléhal přímo císařské administrativě a městská správa nebo vrchnosti, na jejichž pozemcích se stanice nacházely, neměly nad ním bezvýhradnou pravomoc. Města navíc odmítala otevírat spěšným jízdním poslům, kteří v případě nutnosti jeli i v noci, městské brány se po setmění zamykaly. Především z tohoto důvodu se poštovní stanice zřizovaly na neopevněných předměstích nebo v blízkých vesnicích.
PRVNÍ POŠTOVNÍ TRASA V ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ PO ROCE 1527
O prvním poštovním spojení a poštovních stanicích z roku 1527 chybí podrobnější zprávy. Soupis poštovních stanic mezi Vídní a Prahou uváděl až seznam z roku 1568 – na rakouské straně Stockerau, Hollabrun, Pulkau, na našem území Vratěnín, Slavonice, Člunek, Samosoly, Soběslav, Tábor,Votice a Nespeky. Některé prameny ještě jmenovaly v blízkosti Prahy stanici U Křížku. Poštovní trasa ztrácela význam v dobách, kdy panovník sídlil s celým dvorem v Praze, a byla proto několikrát zrušena. K omezení nebo přerušení činnosti často vedly i finanční důvody. K ročnímu přerušení spojení došlo v letech 1535–36, v roce 1538 pak král nařídil poštovní stanice zrušit a doručovat poštu výhradně dvěma pěšími posly, kteří zázemí poštovních stanic nepotřebovali. To dobře vystihuje skutečnost, že jediným důvodem pro zřizování a existenci poštovních stanic byla v té době výhradně činnost spojená s výměnou koní poštovních jezdců. Znovu se začala pošta doručovat jízdními posly a poštovní stanice byly opět uvedeny do provozu až v roce 1544.
Podle údajů z roku 1617 se poštovní stanice na české straně nacházely v Jesenici, Nespekách, Bystřici, Miličínì, Táboře, Tučapech (později nahrazená stanicí v Košicích u Tábora) a v Člunku. Definitivní podobu získala poštovní trasa se stanicemi v Jesenici, Nespekách, Bystřici, Voticích, Sudoměřicích, Táboře, Košicích u Tábora, Samosolech, Jindřichově Hradci, Kunžaku, Slavonicích, Vratěníně, Langau, Pulkau, Neudorfu, Hollabrunu, Stockerau a Enzersdorfu v roce 1692.
V jednotlivých zemích rakouských byli zřizovány v 16. století zemské poštovní úřady, jež byli udělovány jednotlivým rodinám jakožto dědičné. Tak udělil arcivévoda (později císař) Matyáš hodnost dolnorakouského zemského poštmistra Karlovi Magni, členu hraběcí rodiny z Itálie pocházejícího. Ve Štýrsku udělen r. 1570 dědičný zemský poštovní úřad Janu Baptistovi z Paarů, v Tyrolsku byl úřad ten v držení větve rodiny Taxisů, v Čechách byli poštmistry Jan Straub (1610) a po něm Jeremiáš Penk. Když pak byli dle vzoru Španělska zřizovány v 16. století ve Vídni nejvyšší dvorní úřady, zřízen byl i úřad nejvyššího dvorního poštmistra. Tím byl od r. 1526 až do r. 1548 Antonín z Taxisu. Tento měl platu měsíčně 20 zlatých. Nástupcem jeho pak byl Matyáš z Taxisu, který dostával měsíčního platu 30 rýnských zlatých a nepatrný příspěvek na vydržování koní.
Po Matyášovi byli nejvyššími dvořenými poštmistry Krištof z Taxisu (1560), Pavel Wolzogen (1567). Ze zprávy, kterou podává týž dvoř. poštmistr dvorské komoře r. 1568 o poštách císařských, se dovídáme, že měl dvoř. poštmistr měsíční plat 30 zl., z něhož musil však vydržovat 2 písaře. Na každého z 5 jízdních komorních poslů obdržel měsíčně 6 zl. Na poštu ve Vídni (se 2 koni) obdržel 20 zl. a na poštu v Linci (se 3 koni) 24 zl. Na trati Vídeň—Innsbruck bylo tehdy celkem 39 poštovních koní, již vyžadovali nákladu 3792 zl. ročně. Na trati mezi Prahou a Vídní – (přes Tábor) bylo 11 stanic, z nichž každá měla 2 a Praha 3 koně. Celkový náklad činil 2400 zl. ročně. Veškeré rakouské trati dohromady měly 169 koní a pošty vyžadovaly nákladu 16.224 zl. ročně. Dále byli pošmistry Jan Wolzogen (1571) a Jiří Pichel z Pichelbergu (1593). Ve dvoř. archivu ve Vídni nalézá se žádost choti Pichlovy Hedviky, kterou podala po smrti svého manžela císaři a v níž uvádí, že manžel její nedostal za celou dobu svého úřadování (17 roků) platu. Vdova prosí, aby jí byl zadržený plat vyplacen, a praví v žádosti, že pohledávka ta činí i s tím, co její manžel císaři v nejvyšší nouzi hotově zapůjčil, dohromady 10.582 zl. Po Pichlovi byl od r. 1611 Lamoral z Taxisu. Týž byl však brzy (1612) zproštěn tohoto úřadu, poněvadž byl příliš zaměstnán, maje na starosti též správu panství.
V letech 1722 až 1743 vznikly k vedení poštovnictví generální vrchní dvorní poštovní úřad ve Vídni a hlavní poštovní úřady v Budíne, Praze, Brně, Štýrském Hradci, Linci, Vídni, Vratislavi a Lublani, k nimž přistoupily v r. 1751 Celovec, Qorice a Opava. Za císařovny Marie Terezie zdokonaleno poštovnictví rakouské po mnohých stránkách. Řádem poštovním z r. 1748 upravena služba dopravní, poštmistrům udělena četná privilegia, zavedena doprava cestujících pomocí vozů na účet poštmistrů (zvláštní jízdy). V r. 1750 zavedeny pro dopravu osob zvláštní vozy, tzv. diligence. V r. 1769 vykoupeno i poštovnictví v Tyrolích od větve rodiny Taxisů za roční důchod 20.000 zlatých. Za císařů Josefa II. a Františka I. hlavní zřetel obrácen byl k urychlení poštovních spojení a zavedeny na některých tratích denní jízdy. Když r. 1813 kníže Paar se zřekl úřadu nejvyššího dvorního a generálního dědičného poštmistra, vedla správu pošt všeobecná dvorská komora. Listovní pošta podřízena byla tehdy místodržitelství a povozná ředitelství pošty povozné ve Vídni. Od r. 1829 byla nejvyšším pošt. úřadem v Rakousku c. k. nejvyšší dvorská poštovní správa, v jejíž čele byl Otto rytíř z Ottenfeldu, rozený r. 1777 v Opočně v Čechách.
Rytíř Ottenfeld vstoupil r. 1802 jakožto konceptní praktikant c. k. všeobecné dvoř. komory do státní služby a když osvědčil se při předávání Paarovských poštovních oprávnění, svěřena mu nejprve reforma pošty povozné a dopravy osob poštou. Ottenfeld zavedl rychlé jízdy, jež tak se osvědčily, že přinesly státní správě značný čistý výnos a rozšířeny pak po celém státním území
POSŤOVNÍ TRASA A PŘEPRAVA OSOB
Od té doby, co roku 1749 c. k. dvorní poštovní komora zavedla na poštovních trasách kočárové dostavníky přepravující podle jízdního řádu poštu i cestující, význam poštovních stanic značně stoupl. Pošta přepravovala nejen běžné poštovní zásilky a osoby, pronajímala jezdecké koně, půjčovala kočáry, ale organizovala přepravu významných státních osobností i samotných panovníků s celým doprovodným servisem. Postilióni se ohlašovali po příjezdu trubkou, která se používala ještě na počátku 20. století.
Na staré poštovní trase mezi stanicemi Holabrunn, Pulkau, Langau, Vratěnín, Slavonice a Jindřichův Hradec, zastavovaly poštovní dostavníky dvakrát týdně. Ve Vratěníně ve směru z Vídně do Prahy ve čtvrtek a v neděli kolem druhé hodiny odpoledne (v zimním čase mezi pátou a šestou večer) a na zpáteční cestě ve směru Praha-Vídeň ve čtvrtek mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v pondělí mezi sedmou a osmou hodinou ráno (v zimním čase o několik hodin později).
PŘELOŽENÍ POŠTOVNÍ TRASY
Stále se rozšiřující poštovní služba umožnila nejen snazší cestování, ale také rychlejší doručování korespondence a nákladní dopravy, zprostředkování zpráv a tisku a skrze cestující zvýšení obchodních příležitostí. Nařízení císařovny Marie Terezie ze 7. března 1750, kterým přeložila od 1. července hlavní poštovní tah z Vídně do Prahy přes Znojmo a Jihlavu, zasáhlo obce na staré poštovní trase jako rána z čistého nebe. Zrušený poštovní kurs ve směru na Pohořelice a značně omezený provoz na staré pražské trati s malým okruhem zákazníků nemohl rozvíjejícím se tržním městům Vranovu, Vratěnínu a Slavonicím nadále stačit k udržení nastartovaného dopravního, obchodního a řemeslného rozvoje jihozápadní Moravy.
Poštmistr Johann Wenzel Richter z Kunžaku dal na poštovním úseku mezi Jihlavou a Jindřichovým Hradcem přednost před přeložením do Počátků poštmistrování v Jindřichově Hradci, a tak mohl slavonický poštmistr Hermann Anton von Rollsberg od 1. května 1750 nastoupit na novou poštovní stanici do Počátek, Josef Johann Jeech z Vranova obdržel do dědičného nájmu poštovní stanici ve Vranovské Vsi a de Grammonda z Vratěnína přeložila císařovna do Mor. Budějovic. V roce 1753 se budovala císařská silnice z Vratěnína vedoucí přes Lubnici, která spojila starou jižní poštovní trasu Vídeň – Praha, vedoucí přes Vratěnín a Písečné, s nedávno postavenou císařskou silnicí Vídeň – Znojmo – Jihlava – Praha a která nahradila bývalou kupeckou stezku do Jemnice.
Přeložení poštmistři ze staré pražské silnice se z důvodu pohodlí obcí a panství nabídli, že by si mohli na zrušených poštách ponechat několik koní a postiliónů. Rodina Rollsbergů si ve Slavonicích držela poštovní sběrnu s příjmem z poloviny vybraného poštovního porta v maximální výši 400 zlatých a z vybraného jízdného na trati Kunžak-Slavonice-Vratěnín. Poštovní zásilky putovaly dvakrát týdně na poštovní stanici do Počátek, V roce 1760 se nakonec Rollsbergové poštovní služby vzdali ve prospěch poštmistra Cyrilla Czepela (1760-1766). Pošta putovala jednou týdně ze Slavonic do Želetavy a z Vratěnína do Moravských Budějovic. Po zrušení poštovního provozu mezi Hollabrunnem, Slavonicemi a Kunžakem v roce 1766, zůstala ve Slavonicích jen poštovní sběrna (Brief und Pakettannahmestelle), obsluhovaná dvakrát týdně z Želetavy a Czepel převzal poštu ve Schwarzenau (do r. 1777). Význam pošty ve Slavonicích pomalu upadal a začíná vzrůstat význam pošty Dačice… /zdroj wikipedia/